Zpomalit AI je neetické, ale závodit bez pravidel také. Nezastavujme pokrok, zabezpečme ho

Špatně je obojí. Jediná obhajitelná cesta je investovat do bezpečnosti, a to tolik, aby umělá inteligence mohla postupovat co nejrychleji. Zpomalení vývoje AI s sebou totiž přináší obrovské náklady, které navíc z nemalé části nesou ti nejchudší.

Středoškolákům v nigerijském státě Edo trvalo šest týdnů, aby se posunuli ve výuce o tolik, kolik jiným trvá rok a půl až dva roky. Pomohl jim AI tutor v odpoledním programu, který v roce 2024 v rámci studie otestovala Světová banka spolu s učiteli, kteří s nimi celou dobu pracovali. A to se bavíme o AI v roce 2024, která byla naprosto nesrovnatelná s tím, co je i v rámci základních balíčků dostupné dnes.

Tuberkulóza patří stále mezi nejsmrtelnější infekční nemoci světa. Jen v roce 2024 usmrtila podle poslední zprávy WHO z listopadu 2025 zhruba 1,2 milionu lidí, z toho drtivou většinu v chudších zemích. Odhalí ji přitom obyčejný rentgen plic. Bohužel tam, kde je jí nejvíc, prostě nejsou radiologové, kteří by snímky četli. Z toho důvodu už od roku 2021 WHO doporučuje pro čtení snímků využívat software s AI.

Těch příběhů je mnohem víc, ale i tyto dva jasně ukazují, o co v debatě o AI jde a o čem se skoro vůbec nemluví. S umělou inteligencí můžeme naložit třemi způsoby. Můžeme ji zpomalit. Můžeme závodit bez pravidel. Nebo se můžeme soustředit na bezpečnost a investovat do ní stejně jako do rozvoje jejích dovedností. Eticky obhajitelná je jen ta třetí cesta.

Zpomalení znamená, že v zemi s nízkými příjmy dítě nikdy nedostane adekvátní výuku. Znamená to rentgenový snímek, který může někomu zachránit život, ale nemá si ho kdo přečíst. Hodnota AI je nesmírně vysoká mimo jiné i tam, kde je lidských odborníků nejméně, ale tam se o tempu jejího vývoje nerozhoduje.

Zpoždění se navíc sčítá. Lepší vzdělání znamená vyšší příjmy, ty znamenají lepší výživu, bydlení, zdravotní péči… Každý rok, o který AI zpomalíme, se v téhle spirále nepromítne jednou, ale opakovaně. A kdo požaduje zpomalit AI, rozhoduje i za lidi, pro které vývoj AI znamená šanci na lepší život. Nebo možná vůbec nějaký život.

Bezhlavé závodění je také špatnou možností. Rizika AI jsou skutečná: její zneužití, koncentrace moci v rukou úzké skupiny států a jednotlivců, chyby v systémech, kterým svěřujeme osobní data, včetně těch zdravotních atd.

Další velkou hrozbou je chyba s katastrofálním dopadem, která otřese důvěrou veřejnosti natolik, že politici zatáhnou za ruční brzdu mnohem prudčeji, než by dnes kdokoliv navrhoval. Kdo chce závodit bez pravidel, riskuje náraz, který povede právě k tomu zpomalení, kterému se chce vyhnout.

Máme maximalizovat úsilí o bezpečnost, ale ne proto, abychom vývoj brzdili. Proto, abychom mohli postupovat minimálně stejně rychle jako dosud.